Erika a Mauro žijí mimo ruch velkoměsta a jejich život jednoduše plyne v uklidňujícím rytmu každodenních zvyklostí a drobných gest. Když jejich dcera Irene odjede studovat daleko od domova, dům se vyprázdní a rovnováha, na níž manželé postavili svůj společný život, se začne otřásat. Erika, která vždy vnímala svět především skrze péči o druhé, je najednou ztracená. Mauro, vychovaný v prostředí citové přísnosti autoritativního otce, se snaží na novou situaci reagovat po svém a prázdnotu něčím zaplnit, nakonec však musí čelit vlastní křehkosti, kterou nikdy nepřiznal. V čase, který jako by se zastavil, znovu vyplouvají na povrch dávné křivdy i zapomenuté touhy. Právě tato hluboká vnitřní krize je přiměje, aby se na sebe skutečně podívali a pokusili se pochopit, zda a jak mohou změnit sami sebe, a tím i jejich vztah.